Pokud jste někdo, kdo vyrábí šperky a NÁHODOU Vás napadne, že je to nuda mít šperky jen pro krk a uši, protože na těle (obvzláště ženském) je spousta krásných tvarů, které by si zasloužily být zdobeny a tím pádem vymyslíte Intimní šperky a NÁHODOU Vás napadne s tím jít na veletrh Erotica, tak se Vám může klíďo píďo stát tohle...
Zabírám svůj metřík čtvereční stojanem na obrazy vylepšeným o poličky a stoleček a vystavuju na černý samet svoje umělecká díla.
Brány hradu se otevírají a dovnitř proudí lidi. Teda.. ..kdo mohl vědět, že ve čtvrtek ráno přijdou hlavně úchyláci..
Místo mého stánku bylo určeno NÁHODOU přesně naproti velké obrazovce, na které běží porno. Takže se tu úchylové obzvláště shlukují. Jsou to normálně dědci v teplácích a flanelkách, co přijeli odněkud ze vsi a za tři stovky si vyrobili celodenní program. S pokračujícím časem se péčka střídají a já dělám kolem svého krámku se šperky ochranný kruh. Funguje.
Kolem druhé hodiny úchylové odešli na párek a rozjasnilo se. Bohužel se mi tím taky otevřel výhled na obrazovku. Zjišťuju, že zásoba péček k pouštění došla, tak to jedou znovu od začátku. Krize. Nesourodá skupina lidí dělá nějaké naprosto nepravděpodobné věci na nepravděpodobných místech. Ano, žena v záběru právě "prožívá" typicky mužský způsob orgasmu. Znovu se uvnitř rozčiluju, jak je možné, že ty ženy dovolí, aby se s nimi zacházelo podle jiných pravidel, než jsou vlastní jim samotným. Proč nedělají s muži to, co je vzrušuje, ale to, co si ONI MYSLÍ, že je vzrušuje, sakra.
Sakra, sakra.
Snažím se věnovat pozornost jiným věcem, ale i tak mám po pár hodinách pocit, že jediná věc, kterou spolu mohou muž a žena (a to jsem prudérní :) prožít, se podobá přetopenému parnímu stroji v chodu, těsně před výbuchem.
Trvá mi přesně půl dne, než mi dojde, že ty dívky, které hned vedle podepisují fotky a nechávají se fotit s muži, jsou aktérky promítaných filmů.
Poměrně křehká usmívající se dívka podepisuje někomu fotku a o metr vedle ji na obrazovce nějaký chlapík naprosto nemilosrdně jebe.
Mazec.
O kousek vedle je tyč a u ní se každé dvě hodiny střídají tři tanečnice. Mají pružná těla a ztuhlé tváře. Usmějí se jen, když se podívají na kolegyně. Jinak se vůbec nedívají na lidi, ale někam skrz ně, za ně, do dálky.
V devět večer, když už to balí, se ta svlíkací konečně oblékne do mikiny a do džín a vypadá jako úplně normální holka, akorát je něco strašně špatně. A mě při pohledu na ni napadá, že se občas stane, že se některé věci v člověku polámou a pak už to nejde zpátky.
Jestli vám můžu něco doporučit, tak to je, abyste tam nechodili. Opravdový život je mnohem, mnohem lepší.
Za těch dvanáct hodin tady dneska jsem viděla spoustu věcí. Ne všechno, ale hodně.
Ani jednou jsem neviděla polibek.
A co teprve pohled.
Nějak si po tom všem strašně moc uvědomuju, co se mnou udělá, když se na mě ten pravý člověk v pravou chvíli tak zadívá...
Zabírám svůj metřík čtvereční stojanem na obrazy vylepšeným o poličky a stoleček a vystavuju na černý samet svoje umělecká díla.
Brány hradu se otevírají a dovnitř proudí lidi. Teda.. ..kdo mohl vědět, že ve čtvrtek ráno přijdou hlavně úchyláci..
Místo mého stánku bylo určeno NÁHODOU přesně naproti velké obrazovce, na které běží porno. Takže se tu úchylové obzvláště shlukují. Jsou to normálně dědci v teplácích a flanelkách, co přijeli odněkud ze vsi a za tři stovky si vyrobili celodenní program. S pokračujícím časem se péčka střídají a já dělám kolem svého krámku se šperky ochranný kruh. Funguje.
Kolem druhé hodiny úchylové odešli na párek a rozjasnilo se. Bohužel se mi tím taky otevřel výhled na obrazovku. Zjišťuju, že zásoba péček k pouštění došla, tak to jedou znovu od začátku. Krize. Nesourodá skupina lidí dělá nějaké naprosto nepravděpodobné věci na nepravděpodobných místech. Ano, žena v záběru právě "prožívá" typicky mužský způsob orgasmu. Znovu se uvnitř rozčiluju, jak je možné, že ty ženy dovolí, aby se s nimi zacházelo podle jiných pravidel, než jsou vlastní jim samotným. Proč nedělají s muži to, co je vzrušuje, ale to, co si ONI MYSLÍ, že je vzrušuje, sakra.
Sakra, sakra.
Snažím se věnovat pozornost jiným věcem, ale i tak mám po pár hodinách pocit, že jediná věc, kterou spolu mohou muž a žena (a to jsem prudérní :) prožít, se podobá přetopenému parnímu stroji v chodu, těsně před výbuchem.
Trvá mi přesně půl dne, než mi dojde, že ty dívky, které hned vedle podepisují fotky a nechávají se fotit s muži, jsou aktérky promítaných filmů.
Poměrně křehká usmívající se dívka podepisuje někomu fotku a o metr vedle ji na obrazovce nějaký chlapík naprosto nemilosrdně jebe.
Mazec.
O kousek vedle je tyč a u ní se každé dvě hodiny střídají tři tanečnice. Mají pružná těla a ztuhlé tváře. Usmějí se jen, když se podívají na kolegyně. Jinak se vůbec nedívají na lidi, ale někam skrz ně, za ně, do dálky.
V devět večer, když už to balí, se ta svlíkací konečně oblékne do mikiny a do džín a vypadá jako úplně normální holka, akorát je něco strašně špatně. A mě při pohledu na ni napadá, že se občas stane, že se některé věci v člověku polámou a pak už to nejde zpátky.
Jestli vám můžu něco doporučit, tak to je, abyste tam nechodili. Opravdový život je mnohem, mnohem lepší.
Za těch dvanáct hodin tady dneska jsem viděla spoustu věcí. Ne všechno, ale hodně.
Ani jednou jsem neviděla polibek.
A co teprve pohled.
Nějak si po tom všem strašně moc uvědomuju, co se mnou udělá, když se na mě ten pravý člověk v pravou chvíli tak zadívá...
Žádné komentáře:
Okomentovat