Noční stop

Náš odpolední výlet za pozemky na Tišnovsku se zvrhl v noční bojovku.
To bylo tak..
Ani jeden jsme se nepodívali, kdy jede vlak zpátky. (Tady to přece jezdí každou hodinu, žejo.) A to bylo potom překvapení, když jsme zjistili, že se sice ještě v noci dostaneme do Tišnova, ale do Brna už ani zaboha. Ani autobusem. Až o půl páté ráno.
Přednostovu nabídku, že můžeme přespat na nádraží jsme odmítli, coby málo dobrodružnou a nasedli na pozdní vlak do Tišnova, že už se dál nějak probijem.
Hodinu před půlnocí stojíme v Tišnově na silnici (zaplať PB za veřejné osvětlení!) a stopujeme.
Píšu ceduli.

Horymír RBH: Napiš tam Kuřim. Stačí nám, když se dostaneme tam a přespíme u Toma.

Píšu "Kuřim".
Na silnici je mrtvo. Projede pár aut a žádné nezastaví.

Horymír RBH: Měla bys stopovat nahá. To by zastavili.

Já: Jasně, že by zastavili. Pak bych došla k autu a řekla bych "Kuřim".

Relevantní odpověď by asi byla "Za kolik?"

Za kolik bys mě prodal, Horymíre?

Horymír RBH: Za nic na světě. Nesvlíkat.

* * * * *

Dobře to dopadlo. Za pět minut jsme chytli luxusní stop až před barák a nemuseli jsme sundat ani ponožku...

Kroužky

Zvětšuje se mi svazek klíčů. To jde snadno. Podnájem v Praze, podnájem v Brně... ..akorát je potřebuju tématicky rozdělovat a mám jenom jeden kroužek. Tak jsem dva klíče dala na provázek. Jenže provázek se přešoupá. Kde vzít kroužek? Koupit? Přece nebudu kupovat takovou blbost, jako je kroužek na klíče!?

Tak tohle už několik měsíců řeším.

A furt nic.

Až teď!!

Šakal mne požádal o navrácení klíčů od statků, které teď bude užívat už jen on. Tak beru svůj starý svazek klíčů.
Sundavám:

Klíč od auta. Třikrát jsem prorazila gumu, jednou dodělala převodovku. Čert ho vem.

Klíč od vozejku. Měla jsem ho ráda, ale otočit jsem se s ním uměla jenom před nádražím. Pryč s ním.

Klíč od venkovních vrat. Byla rozeschlá a když jsem je chtěla otevřít nebo zavřít, musela jsem do nich kopat. Budiž mu země lehká.

Klíč od aťasu. Tady jsem dva roky žila. Drhla podlahu, strojila stromeček. Uf. Nádech, výdech. Odevzdávám.

Klíč od dveří k domečku. Pec, kuchyň, moje dílna. Budiž zde prostor pro někoho jiného.

Klíč od schránky. Tu jsem kupovala. No nic. Stejně se teď už skoro jen ímejluje.

Tumáš, otevři všechny ty dveře někomu jinému.

Hu.

A výsledek? Duševní očista? ... Měla bych se podle všeho cítit mnohem lehčí, zbavená starých zátěží.... ..zkoumám.... ...žádný nevídaný pocit svobody a lehkosti nepřichází.. (?)


A přece!!!
No to je skvělé!!!

ZBYLA MI SPOUSTA KROUŽKŮ NA KLÍČE!!!!!!!!!!


* * * * *

Dárek..

Dnes mi přišel od soudu rozsudek o rozvedení manželství.

Nejpodivnější dárek k narozeninám za celý život.


* * * * *

(Asi by bylo nepatřičné říkat, že poprvé se v té směsici pocitů objevila i radost. Ale tohle je můj blog. Tady můžu.)

Zázrak..

Ležím
před tebou jak cesta
ty jdeš tou krajinou
jsi misionář
převracíš
moji padlou duši
* * *
Zapadáme do sebe
dvě lžičky
mícháme spolu
lopuchové kafe s ořechy
* * *
Otevíráme
nůžky
svíráme
jeden druhého
jako rukojmí
* * *
Žasnu
nad mírou vděčnosti
která existuje
* * *
Říkám:
"Bude ještě někdy takovýhle víkend?"
* * *
Ty říkáš:
"Ještě hodně"

Právě teď

..máte poslední možnost nasbírat úžasně křupavé a šťavnaté zelené plody jilmu. Spěchejte, než dozrají a ztvrdnou. Je to salátek jedna báseň!

K.K. o plodech jasanu: "Tyjo, ten je! Kam se hrabe ptačinec žabinec.."


*******


Ve vyšších polohách ještě stihnete nevyrašený jasan. Loňské větvičky nastříhat, rozstříhat, usušit, opražit, uskladnit. Pak z nich vařit čaj, český ekvivalent kukichi.
Moc chutný a voňavý. Tak.. ..po našem.

.....


Start another game?

..

Yes


.....

Dvě cesty

Cestou na rozvod
dejchám kouř, co vydechuje předemnoujdoucí puberťák
normálně bych ho předešla
ale normálně nemám v baťohu šicí stroj

Cestou na rozvod
mělo by aspoň pršet
nebo něco padat
nebo pořádně zahřmít
místo toho jaro šílí
a je krásně
tak nepatřičně krásně

Cestou na rozvod
nevím
na co se patří myslet
co by tak bylo
adekvátní situaci
(Co říkat
mám v krku
takovou dřevěnou násadu
nejde s ní polykat)

Cestou na rozvod
procházím prastarou budovou
a na chodbě voní řízek
co právě obědvá paní soudkyně

Nechci plakat
protože myslím, že není o čem
co naplat
stejně to teče

Nejsem hrdá
na tohle osmiminutové performance
i když je role prajednoduchá
a text jednoslovný
"Trvám"
to umí říct i malé dítě
natož já


To tehdy byla větší práce
učit se celý slib
všechno to předem připravit
a vědět, že to tak bude napořád
Teď v tichu a trapnosti
vyžbleptáme svoje
"Sorry vole error"
a je hotovo

Jedním podpisem
se zbavíme půlky rodiny
(to je jak ve válce)

......

Cestou z rozvodu
vím, že už se o tebe nemůžu opřít
už tě to nezajímá
jestli se ještě můžu nalogovat
jestli ta hloupá bedna jde ještě vůbec nakopnout

Cestou z rozvodu
si zvykám

......

Zvykám si

......

......


Něco chybí
nějaký mezičlánek
takhle to ještě nekončí
ještě si znovu stoupnout před oltář
zaklonit hlavu do nebes
a říkat slova:


"Já Kea *
navracím se sama sobě
a přijímám vše, co jsem nechtěla vidět.

Slibuji, že v sobě nenechám zemřít lásku
a budu se učit cítit úctu a hledat smysl věrnosti.
Že budu hledat cesty, jak věci přijímat a nebudu se bát opuštění.
Že nebudu nostit břemena, která neunesu.
Že budu dělat nejlíp, jak umím
až do smrti.
K tomu mi pomáhej Bůh.
Amen"

......

*
(originál kostelního slibu:)
"Já Kea
odevzdávám se Tobě, Šakale
a přijímám Tě za manžela

Slibuji
že Ti zachovám lásku, úctu a věrnost
že Tě nikdy neopustím
a že s tebou ponesu vše dobré i zlé až do smrti.

K tomu mi dopomáhej Bůh
Amen"