Dvě cesty

Cestou na rozvod
dejchám kouř, co vydechuje předemnoujdoucí puberťák
normálně bych ho předešla
ale normálně nemám v baťohu šicí stroj

Cestou na rozvod
mělo by aspoň pršet
nebo něco padat
nebo pořádně zahřmít
místo toho jaro šílí
a je krásně
tak nepatřičně krásně

Cestou na rozvod
nevím
na co se patří myslet
co by tak bylo
adekvátní situaci
(Co říkat
mám v krku
takovou dřevěnou násadu
nejde s ní polykat)

Cestou na rozvod
procházím prastarou budovou
a na chodbě voní řízek
co právě obědvá paní soudkyně

Nechci plakat
protože myslím, že není o čem
co naplat
stejně to teče

Nejsem hrdá
na tohle osmiminutové performance
i když je role prajednoduchá
a text jednoslovný
"Trvám"
to umí říct i malé dítě
natož já


To tehdy byla větší práce
učit se celý slib
všechno to předem připravit
a vědět, že to tak bude napořád
Teď v tichu a trapnosti
vyžbleptáme svoje
"Sorry vole error"
a je hotovo

Jedním podpisem
se zbavíme půlky rodiny
(to je jak ve válce)

......

Cestou z rozvodu
vím, že už se o tebe nemůžu opřít
už tě to nezajímá
jestli se ještě můžu nalogovat
jestli ta hloupá bedna jde ještě vůbec nakopnout

Cestou z rozvodu
si zvykám

......

Zvykám si

......

......


Něco chybí
nějaký mezičlánek
takhle to ještě nekončí
ještě si znovu stoupnout před oltář
zaklonit hlavu do nebes
a říkat slova:


"Já Kea *
navracím se sama sobě
a přijímám vše, co jsem nechtěla vidět.

Slibuji, že v sobě nenechám zemřít lásku
a budu se učit cítit úctu a hledat smysl věrnosti.
Že budu hledat cesty, jak věci přijímat a nebudu se bát opuštění.
Že nebudu nostit břemena, která neunesu.
Že budu dělat nejlíp, jak umím
až do smrti.
K tomu mi pomáhej Bůh.
Amen"

......

*
(originál kostelního slibu:)
"Já Kea
odevzdávám se Tobě, Šakale
a přijímám Tě za manžela

Slibuji
že Ti zachovám lásku, úctu a věrnost
že Tě nikdy neopustím
a že s tebou ponesu vše dobré i zlé až do smrti.

K tomu mi dopomáhej Bůh
Amen"