čtvrtek 20. listopadu 2008

Nákotníčky..


Když jdu sama na schůzku
ptáci nezpívají
vítr se ani nepohne
domy po obou stranách ulice mlčí
Jen nákotníčky mi vyzvánějí při každém kroku
a já se stydím

Když sedím na balkoně a poslouchám
kdy se ozvou jeho kroky
listí na stromech nešumí
a voda v řece je tichá
jako meč na kolenou hlídky, která usnula
Jen srdce mi divoce buší
a já nevím, jak je utišit

Když můj milý přijde a sedí vedle mne
když se mi chvěje tělo a víčka klesají
noc potemní, vítr zhasí lampu
a mraky zatáhnou přes hvězdy závoj
Jen klenot mi září na prsou a svítí
A já nevím, jak jej skrýt


Rabíndranath Thákur, Zahradník

úterý 11. listopadu 2008

V sauně


Minulou zimu jsem objevila saunu na Slávii. Získala si mě tím, že to není žádná výtahovka. Je velká tak, že i když přijde víc lidí, dá se tam ležet. Nějakou dobu pociťuju, že léto je vážně definitivně pryč a s podzimem už je to taky nahnuté, tak jsem zas jednou zavítala.
Sauna byla, s několika málo změnami (na skříňkách jsou místo čísel obrázky) taková, jakou jsem si ji pamatovala.
I průběh, aspoň ze začátku vcelku normální.
Svlíknu se, osprchuju se, namočím ručník a vejdu do sauny.
Saunující se starší paní: "Sem nemůžete s mokrým ručníkem!!"
Sleduju ručník, ze kterého kape na podlahu.
Já: "Vždyť to hned uschne."
Paní: "Ale vypařuje se to!!"
Nevím, co na to říct. Přijde mi v pořádku, že se to vypařuje.
Paní: "Taky sem musíte přijít dosucha vytřená."
Já: "Vždyť v tomhle vedru taky hned uschnu."
Paní: "Ale odpařuje se to z Vás!!!"
Furt nevím, co je na tom procesu špatně.
"Tohle je SUCHÁ sauna!!!" Reaguje paní na můj nechápavý výraz.
Já: "A když sem příjdu s mokrým ručníkem, tak z toho bude mokrá sauna?"
Paní: "Vypaří se to a bude tady pára!!!"
Já: "No... ....a (?)"
Paní: "Vy nevíte, co udělá voda ve sto stupních? Vy jste neměla fyziku?"
(Chci říct, že se přemění na vodní páru, ale váhám, protože paní se tváří, že voda při sto stupních se přemění na chlór.)
Furt nechápu, proč je ta pára tak špatná.
Paní: "Víte, jak pálí horká pára? To Vás ve škole neučili?"
"Jako že Vás bude pálit to, co se odpaří z toho ručníku?" Podezřívavě si prohlížím, do té doby neškodný kus textilu.
Paní: "Tohle je suchá sauna!! Já jsem si zaplatila suchou saunu, tak chci mít suchou saunu!!!"
Jsem z toho tak vedle, že ten mokřejší ručník odhodím na lavici před saunou a vejdu s tím sušším. V hlavě se mi vyrojila řada neřešitelných problémů.
A to si mám i vyfénovat vlasy? A když se osprchuju a pak se dosucha otřu ručníkem, tak ten ručník už nebude dost suchý, co pak?? A co vodní pára, kterou vydechuju??? A co když se začnu potit???????
Těžké otázky neunesu, tak je ventiluju, což paní rozlítí.
"Já jsem si zaplatila suchou saunu, tak chci mít suchou saunu!!! Jestli chcete saunu s párou, tak si běžte do Podolí!!!"
Heleme, informace!!!
"V Podolí je SAUNA S PÁROU????"
Miluju horkou páru. Zbožňuju, když se mi zakusuje do kůže.
(Nemůžu odolat té neúprosné invazi. Zavírám oči a je to tady. Mokrá kůže, čůrky potu si zvrhle razí cestu po těle. Dusné subtropické klima. Kuba. Těla dvou milenců, co se v šíleném tanci koupou ve svém potu..)
Ehmm.. ..odbíhám...
Já: "Ale já vždycky chodím do sauny s mokrým ručníkem a nikdy to nikoho nepálilo..(?)" (Kdybych té paní řekla, že si sebou většinou nosím petku s vodou a když je mi fakt vedro, tak si ji normálně leju na hlavu, tak by jí z toho asi švihlo.)
Paní: "Vy nevíte, že vodní pára ubližuje pokožce?!!"
Aha!! Konečně to mám!!
"Takže pára, co se odpaří z mého ručníku ublíží Vaší pokožce?"
Paní: "Jo! Proto je dobrá jedině SUCHÁ sauna. A Vy sem s tím ručníkem nesmíte. Přečtěte si pravidla!!"
Před tím, než jdu do sauny dělám různé věci. Hodně brečím. Hodně pracuju. Hodně něco řeším. Někde se úplně dobiju. (Proto se sem pak chodím rozkládat na atomy.) Ale ještě jsem ani jednou nečetla pravidla(!)
Paní: "Co děláte v sauně, když neznáte pravidla!? Já chodím do sauny už pětadvacet let!!!"
Aha. Jenže to se takhle nedá. Svět je strašně dynamický. Musíte se furt měnit. Musíte pořád přepisovat tu mapu. Jak zatuhnete na jednom bodě, tak je po Vás!!!
(Třeba začnete tvrdit, že teď je to, co bylo před pětadvaceti lety!!)
Chvíli je ticho.
Pak vejde do sauny další žena. V ruce má ručník, ze kterého kape na podlahu.
Paní: "Sem nesmíte s mokrým ručníkem!!"
Příchozí žena se nechápavě dívá. "Ale já ho měla na hlavu.."
Paní: "Jenže tohle je SUCHÁ sauna!!"
Žena odejde ze sauny odložit ručník.
Paní: "Já chodím do sauny už pětadvacet let a tohle jsem nezažila."
Já: "No a dneska hned dvakrát, to je pech, co?"
Pak už je jen ticho.
Dlouze se na tu paní dívám a po nějaké době se ve mě něco pohne. Když vidím, jak si škrabátkem zuřivě drhne špeky na břiše, mám pocit, že tomu strachu o pokožku, z pozice o jeden saunový schod výš a s o třicet let hebčí kůží, rozumím.
Uděláme každá tři saunová kolečka, paní si v průběhu stěžuje kamarádce na drzou mládež a pak se začne balit. Zpozorním, protože mě hrozně zajímá, co má ta paní pod ručníkem, kterým má obmotanou hlavu. Má tam SUCHÉ nebo MOKRÉ vlasy???
Mám pocit, že jakmile se to dovím, dojde mi něco hodně důležitého a celá ta věc dostane smysl. Těsně před tím, než ručník definitivně odmotá, zatajím dech.
Má tam igelit.

středa 5. listopadu 2008

Vracím se

Vracím se
ke svému starému jménu
a je to, jako bych se vracela
někam do druhé třídy
když jsem stála v tělocvičně
v jarmilkách a modrých trenkách
a byla k uzoufání neobratná
a někdo na mě tím mým jménem zavolal
a já se styděla

Zapomněla jsem!!
(zatímco jsem nosila nové jméno)

jaké to je, s tím starým vyrůst
a hrdě je nosit

A tak
když se mám rychle představit
váhám, které ze jmen použít
Jednoho jsem se vzdala
a k druhému ještě nedorostla

čtvrtek 30. října 2008

Porno den

Pokud jste někdo, kdo vyrábí šperky a NÁHODOU Vás napadne, že je to nuda mít šperky jen pro krk a uši, protože na těle (obvzláště ženském) je spousta krásných tvarů, které by si zasloužily být zdobeny a tím pádem vymyslíte Intimní šperky a NÁHODOU Vás napadne s tím jít na veletrh Erotica, tak se Vám může klíďo píďo stát tohle...



Zabírám svůj metřík čtvereční stojanem na obrazy vylepšeným o poličky a stoleček a vystavuju na černý samet svoje umělecká díla.
Brány hradu se otevírají a dovnitř proudí lidi. Teda.. ..kdo mohl vědět, že ve čtvrtek ráno přijdou hlavně úchyláci..
Místo mého stánku bylo určeno NÁHODOU přesně naproti velké obrazovce, na které běží porno. Takže se tu úchylové obzvláště shlukují. Jsou to normálně dědci v teplácích a flanelkách, co přijeli odněkud ze vsi a za tři stovky si vyrobili celodenní program. S pokračujícím časem se péčka střídají a já dělám kolem svého krámku se šperky ochranný kruh. Funguje.
Kolem druhé hodiny úchylové odešli na párek a rozjasnilo se. Bohužel se mi tím taky otevřel výhled na obrazovku. Zjišťuju, že zásoba péček k pouštění došla, tak to jedou znovu od začátku. Krize. Nesourodá skupina lidí dělá nějaké naprosto nepravděpodobné věci na nepravděpodobných místech. Ano, žena v záběru právě "prožívá" typicky mužský způsob orgasmu. Znovu se uvnitř rozčiluju, jak je možné, že ty ženy dovolí, aby se s nimi zacházelo podle jiných pravidel, než jsou vlastní jim samotným. Proč nedělají s muži to, co je vzrušuje, ale to, co si ONI MYSLÍ, že je vzrušuje, sakra.
Sakra, sakra.
Snažím se věnovat pozornost jiným věcem, ale i tak mám po pár hodinách pocit, že jediná věc, kterou spolu mohou muž a žena (a to jsem prudérní :) prožít, se podobá přetopenému parnímu stroji v chodu, těsně před výbuchem.

Trvá mi přesně půl dne, než mi dojde, že ty dívky, které hned vedle podepisují fotky a nechávají se fotit s muži, jsou aktérky promítaných filmů.
Poměrně křehká usmívající se dívka podepisuje někomu fotku a o metr vedle ji na obrazovce nějaký chlapík naprosto nemilosrdně jebe.
Mazec.

O kousek vedle je tyč a u ní se každé dvě hodiny střídají tři tanečnice. Mají pružná těla a ztuhlé tváře. Usmějí se jen, když se podívají na kolegyně. Jinak se vůbec nedívají na lidi, ale někam skrz ně, za ně, do dálky.
V devět večer, když už to balí, se ta svlíkací konečně oblékne do mikiny a do džín a vypadá jako úplně normální holka, akorát je něco strašně špatně. A mě při pohledu na ni napadá, že se občas stane, že se některé věci v člověku polámou a pak už to nejde zpátky.

Jestli vám můžu něco doporučit, tak to je, abyste tam nechodili. Opravdový život je mnohem, mnohem lepší.
Za těch dvanáct hodin tady dneska jsem viděla spoustu věcí. Ne všechno, ale hodně.
Ani jednou jsem neviděla polibek.
A co teprve pohled.
Nějak si po tom všem strašně moc uvědomuju, co se mnou udělá, když se na mě ten pravý člověk v pravou chvíli tak zadívá...

pondělí 27. října 2008

Je po bitvě



Konec

Je po bitvě

ještě se mi třesou nohy v kolenou
a sahám po meči, při sebemenším šramotu
..ale..

Je po bitvě

Ještě moc brzo na to, myslet dopředu
pořád mám před očima obraz usekaných paží
..ale..

Je to za námi
před několika údery srdce
to skončilo

Je po ní

Ne po bitvě
ale po celé téhle stoleté válce!!!

Teď
Je třeba dýchat
zvyknout si na to
že normální je nebojovat
Pokusit se rozvzpomenout
co bylo předtím

(Co se vlastně dělá
když se nebojuje ?!)
...

Je třeba
oplakat mrtvé a přepočítat ty, co přežili

Vylézt na kopec, rozhlédnout se a najít místo
Postavit nový domov

Naučit se
znovu se těšit
na obyčejné věci

Dovolit si
myslet na něco krásného

Znovu je najít
(životu prospěšné iluze)

Vydolovat ze sebe všechnu odvahu
rozpřáhnout náruč a uvítat

Začátek

Letím..



Moje chodidla
jsou rozřezaná
od věčného chození po hraně
Už neudělám ani krok
Skáču
Vítr mě bodá do očí
To s tím létáním, to se mi nezdálo, že ne..