Když jdu sama na schůzku
ptáci nezpívají
vítr se ani nepohne
domy po obou stranách ulice mlčí
Jen nákotníčky mi vyzvánějí při každém kroku
a já se stydím
Když sedím na balkoně a poslouchám
kdy se ozvou jeho kroky
listí na stromech nešumí
a voda v řece je tichá
jako meč na kolenou hlídky, která usnula
Jen srdce mi divoce buší
a já nevím, jak je utišit
Když můj milý přijde a sedí vedle mne
když se mi chvěje tělo a víčka klesají
noc potemní, vítr zhasí lampu
a mraky zatáhnou přes hvězdy závoj
Jen klenot mi září na prsou a svítí
A já nevím, jak jej skrýt
Rabíndranath Thákur, Zahradník
Žádné komentáře:
Okomentovat