čtvrtek 10. září 2009

Pán prstenů.. verze, kterou napsal život:


...(tragikomická troj-aktovka)...

Kea požádala Šakala, aby zakopal jejich snubní prsteny na zahradě a poprosil Zemi, ať je rozloží a částice použije na něco nového, životaschopného.

Šakal šel, vzal prsteny a hodil je do popelnice.

* * * * * * * * *

Horymír hluboce promluvil s Šakalem.

Šakal vyhrabal prsteny z popelnice a poslal je poštou Kee.

* * * * * * * * *

Kea zakopala prsteny.

* * * * * * * * *

6 komentářů:

aknezob řekl(a)...

Někdy mi připadá, že si to děláš všechno nějak složitější.

Anonymní řekl(a)...

To je hodně moudrý vhled, Péťo. Martin

bony řekl(a)...

Ahoj Keo,
smutný příběh, ale takový je život...
A Kea je silná
Koukáš někdy na mailu?

Kea řekl(a)...

No jo, no.
Drama už je neúnosně dlouhé a čtenářstvo potřebuje happyend..

Tož já se mám jinak docela hodně dobře :)

Nebylo mým úmyslem vás rozlítostnit. Já si tu vykládám na stůl tu dokonalou absurditu, kterou umí jen život. Emocí je nad tím celá kaše. A zdaleka to nejsou jen chmury.
Ale jestli potřebujete sluníčko, štěstíčko, kytičky a pěstičky, tak budete věčně nespokojení, protože takovej blog já nikdy psát nebudu...

Anonymní řekl(a)...

Mýlíš se, není to potřeba happyendu.

Jenom kdekdo už dávno vidí, jak ze všeho děláš za každou cenu drama. Dokázala bys žít jen tak, bez dramatizování, obyčejně? Nedělat se uměle zajímavou? Je v tom velká síla, když to člověk umí, a ušetříš si spousta energie na důležitější věci.

Martin

aknezob řekl(a)...

Nebyla řeč o kytičkách a sluníčku, ale o tvém nutkání dělat vždy věci jinak než ostatní, možná jen pro tu jinakost, pro to oddělení se od šedého davu.