Přijď...

Přijď, přijď k mému jezeru, až budeš chtít naplnit svůj džbán.

Až nebudeš mít co dělat, až se ti zachce malátně posedět a nechat svůj džbán vznášet se na vodě, přijď, přijď k mému jezeru.

Travnatý svah je zelený a je tu divokých květin bez počtu.

Myšlenky se ti vykradou z temných očí jako ptáci z hnízda.

Závoj ti padne k nohám.

Přijď, přijď k mému jezeru.

Až se ti zachce zanechat hry a ponořit se do vody, přijď, přijď k mému jezeru.

Nech svůj modrý plášť na břehu, modrá voda tě přikryje a schová.

Vlny se budou stavět na špičky a líbat ti šíji a šeptat ti do uší.

Přijď, přijď k mému jezeru, až se ti zachce ponořit se do vody.

Musíš li se zbláznit a hledat ve vodě smrt,
přijď, přijď k mému jezeru.

Je chladné a bezedně hluboké.

Je temné jako spánek beze snů.

V jeho hlubinách slývají noci

a dny a ticho jsou písně.

Přijď, přijď k mému jezeru, chceš li se utopit ve vodách

Rabíndranáth Thákur, Zahradník