Noční stop

Náš odpolední výlet za pozemky na Tišnovsku se zvrhl v noční bojovku.
To bylo tak..
Ani jeden jsme se nepodívali, kdy jede vlak zpátky. (Tady to přece jezdí každou hodinu, žejo.) A to bylo potom překvapení, když jsme zjistili, že se sice ještě v noci dostaneme do Tišnova, ale do Brna už ani zaboha. Ani autobusem. Až o půl páté ráno.
Přednostovu nabídku, že můžeme přespat na nádraží jsme odmítli, coby málo dobrodružnou a nasedli na pozdní vlak do Tišnova, že už se dál nějak probijem.
Hodinu před půlnocí stojíme v Tišnově na silnici (zaplať PB za veřejné osvětlení!) a stopujeme.
Píšu ceduli.

Horymír RBH: Napiš tam Kuřim. Stačí nám, když se dostaneme tam a přespíme u Toma.

Píšu "Kuřim".
Na silnici je mrtvo. Projede pár aut a žádné nezastaví.

Horymír RBH: Měla bys stopovat nahá. To by zastavili.

Já: Jasně, že by zastavili. Pak bych došla k autu a řekla bych "Kuřim".

Relevantní odpověď by asi byla "Za kolik?"

Za kolik bys mě prodal, Horymíre?

Horymír RBH: Za nic na světě. Nesvlíkat.

* * * * *

Dobře to dopadlo. Za pět minut jsme chytli luxusní stop až před barák a nemuseli jsme sundat ani ponožku...